Problémy s jídlem

S jídlem jsme bojovali opravdu dlouho. Jednak poranění míchy může způsobovat nechutenství (a to můžu ze své zkušenosti zcela potvrdit) a jednak když Péťa skoro pořád leží, takže hlad se nedostavuje. Vzhledem k tomu, že už byl na hranici podvýživy, dostával nakonec jídlo prostřednictvím pegu. Sice jsme si po zákroku užili perné chvilky, protože Péťu hrozně bolelo břicho a nafouknuté ho měl, že jsme mysleli, že mu praskne, ale po pár dnech se situace zlepšila a Péťa přibral hlavně díky výživě, kterou do pegu dostával. Nicméně naším cílem bylo se pegu pokud možno co nejdříve zbavit.

Co rozhodně nezafungovalo, bylo nucení do jídla násilím. Naopak, mělo to absolutně opačný účinek a ještě byl na mě Péťa naštvaný a nešťastný z toho, že mu nerozumím. Stejně tak pokud je jídlo jediným tématem celého dne, nedělá to dobrotu. My se už dostali do té fáze, že ať přišel kdokoli - sestra, fyzioterapeutka, ergoterapeutka, doktor, sanitář, kdokoli z rodiny... všichni mluvili jen o tom, jak je Péťa hubený a že musí jíst a musí jíst a musí jíst... opět to mělo jen opačný efekt.

A co nám zabralo?

• Když Péťu krmili jeho plyšáci nebo si zavolal na hasičské auto, aby mu dovezlo pravé hasičské vajíčko.
• Brali jsme jídlo ven a dávali si svačinku na lavičce, jako zážitek "z procházky".
• Piknik v posteli.
• Z krajíčku chleba jsme vykrajovátky vykrajovali nejrůznější tvary jako auta, traktor, zvířátka a mazali je tím, na co je chuť.
• Máme knížky o trávení. Péťa miloval knížky s otvíracími okénky a dělají se hezké o lidském těle. Zaujala nás hlavně jedna, kde je popsáno, jak se to pak v břiše míchá a fonendoskopem Péťa poslouchal svoje bříško, že to tak skutečně je.
• Koukali jsme na seriál Byl jednou jeden život (obsahuje i díl o zubech a trávení)
• Občas zabralo, že jsem si přinesla "svojí" svačinu a Péťa ji se mnou "vyměnil" za něco, co v nemocnici dostal a nechutnalo mu to nebo mi to prostě jen tak snědl - jako lumpárnu ;).

Naštěstí asi po 3 letech jsme se pegu zbavili.